Psychohygiena pro učitele jógy

Vyhoření je v oblasti lektorství jógy častější, než si lidé připouštějí. Mnohé z nejlepších instruktorek, které prošly našimi školeními, skončilo do roka. A přitom měly všechny předpoklady k tomu, být jedněmi z nejlepších. Proč?

Podcenily péči o sebe samotné.

Instruktor(k)a jógy patří jednoznačně mezi pomáhající profese. A právě ty jsou vyhořením ohroženy úplně nejvíce. Dáváme a dáváme, což nás ze začátku sytí. Ale člověk se nemůže rozdat, aniž by dostal také něco zpět. Pojďme se spolu podívat na to, jaké kroky by člověk měl udělat předtím, než začne jógu učit.

Časový plán

Začínající lektoři se často vrhnou do všeho po hlavě. Co nejvíce lekcí. A splnit sny každému, kdo si řekne. Máňa chce dopolední lekce za přítomnosti dětí, Petr ranní lekci ještě před prací, Jitka by ráda lunch jógu, kterou stihne v obědové pauze a Jiřka potřebuje přijít až po práci. Prozradím vám tajemství: Máňa, Petr, Jitka a Jiřka nikdy chodit nebudou. Největší požadavky mají právě ti, kteří hledají výmluvy. Samozřejmě to není 100% pravidlo, ale za téměř dvacet let praxe mám tento jev dobře vypozorovaný. Neptejte se klientů, kdy chtějí chodit. Zeptejte se sami sebe: Kdy chci učit? Jsem ranní ptáče nebo sova? Chci více lekcí po sobě? Chci blok skupinovek a jiný den prostor na individuálky? Nebo naopak proložit mezi sebe? Jak je pro mě rozvrh dlouhodobě udržitelný?

Pokud s výukou jógy začínáte, myslete i na to, že na každou lekci budete potřebovat další hodinu na přípravu. A i pokud už praxi máte, myslete na čas pro sebe, na péči o své vlastní zdroje. Nikdo nechce chodit na lekce k vystresované lektorce, která neví, kde jí hlava stojí. Buďte příkladem.

A co když lidé nebudou chodit v době, kterou si vyberu? Budou. Budou chodit ti, kteří se dvakrát neptají, kouknou, vyberou a zaplatí. Buďte za hvězdu, za kterou si lidé přijedou, kterou si zaplatí a na kterou si udělají čas.

Hýčkejte si své zdroje

Energie pro výuku se neobjeví jen tak zčista jasna. Tu si musíte pěstovat. V zásadě můžeme říct, že sílu, stabilitu a energii pro výkon pomáhající profese získáváme ze dvou zdrojů – vnitřních a vnějších.

• VNĚJŠÍ ZDROJE

Vnější zdroje jsou všechny činnosti, místa nebo lidé, kteří vás sytí. Co vás zklidní nebo naopak nabije. Co děláte rádi, z čeho máte radost. A nesmí to být lektorství jógy. A teď mi budete oponovat: „Ale mě baví učit jógu! Moji klienti mě nabíjí!“

Ano, jistě. Musí vás to bavit. Musí to být vaše vášeň. Anatomický atlas na nočním stolku a instagram plný uložených videí k inspiraci. Samozřejmě. Ale nemůže to být váš zdroj. Protože jednou za čas přijde paní Pindavá a řekne: „Musím teda říct, že mě vaše lekce zklamala, u té slečny, co tu byla minule, to bylo mnohem lepší.“ Nebo vám dá jednu hvězdičku bez vysvětlení na Googlu. Nebo jen klienti odejdou bez nálady a vy vůbec nevíte, co se děje. Do toho přijde nedoplatek za elektřinu, partner doma naštvaný, že pořád lítáte po lekcích, děti nemocné…a už se to sype. Učení jógy přestane být zdrojem a stane se přítěží. Koulí na noze, kterou sice milujete, ale právě teď jí máte plné zuby. První krok k vyhoření je tu.

Vnější zdroje jsou tu od toho, aby nám ukázaly, že učitelství jógy není naše jediná radost. Mohou to být procházky se psem, čtení, káva s kamarádkou. Může to být plavání nebo zahrada. Je to jedno. Ale má to dvě pravidla:

– Je vhodné mít zdrojů více. Když bude vaším jediným zdrojem partner, který může kdykoliv odejít, není to úplně bezpečná kotva. Když bude vaším zdrojem běhání, s prvním zvrtnutým kotníkem budete bez zdrojů. Není nic špatného mít jako zdroj jiného člověka nebo sport. Ale zdroj by zkrátka neměl být na celou péči o vás samotný.

– Zdroje je třeba pěstovat. Nečekáme, až se nám začne hroutit jógový svět. Naopak, na zdroje si děláme čas v průběhu. Preventivně. Zuby si taky nečistíte, až když začnou vypadávat.

Vraťme se zpět k rozvrhu – dejte si tam čas na své zdroje. Pevně, bez možnosti změny. Každý pátek odpoledne procházka. Každý večer půl hodiny čtení. Každé ráno krátký běh. Je jedno, jak si to naskládáte. Je jedno, jaké zdroje si vyberete. Ale dejte jim přednost před vedením lekcí. Ano, přesně tak jsem to napsala. A tak to taky myslím: ZDROJE MAJÍ PŘEDNOST.

A zase slyším ten známý argument: „Ale na to nebudu mít čas.“ Pokud nemáte čas na zdroje, nemáte čas na učení jógy. Není na tom nic špatného. Pokud máte klasickou práci a lekce jógy měly vyplňovat jen hodinku nebo dvě v týdnu, určitě o velké částky do finančního rozpočtu nepřijdete. Věřte mi, vaše psychické a fyzické zdraví je přednější. Pokud jste se rozhodli živit se učením jógy – myslete na to, že nikdo nemůže jet od nevidím do nevidím. Chcete na lekcích klientky učit o laskavosti a sebelásce a sami si ordinujete dvanáctky? To nezní úplně v souladu s áhimsou, co říkáte?

Můj soukromý tip: Vlastní praxe jógy nebývá úplně ideální zdroj. Aspoň ne samostatně. Pokud utrpíte zranění nebo onemocníte, přijdete o něj. A pokud vám polezou lekce jógy na mozek i nervy (a to se občas stane), bude fajn mít něco úplně jiného, co vás dosytí.

• VNITŘNÍ ZDROJE

Vnitřní zdroj je úplně boží. To je totiž ten pocit, že to děláte dobře. Že víte, co děláte, že vám to dává smysl a nepochybujete o sobě ani o svých metodách. Nechápejte mě špatně – je dobře se pořád ptát, měnit a být mentálně minimálně stejně flexibilní jako byl Iyengar fyzicky pružný v nejlepších letech. Ale mít zdravé sebevědomí a sebejistotu je minimálně stejně důležité.

A pochopitelně to není snadné. Vyžaduje to čas. Pár úspěšných lekcí, pár vnějších validací od našich studentů nebo učitelů. Dobrý pocit z dobře vykonané práce, který se opakuje. Pěstování vnitřních zdrojů nejde uspěchat. Ale můžeme je trošku pohnojit. V tom dobrém slova smyslu, jako na zahrádce.

Co je takovým kvalitním hnojivem pro naše vnitřní zdroje?

• Vím, jaký chci být učitel a za tím si jdu. Sepište si, jakým lektorem nebo lektorkou chcete být. Ve světě sociálních sítí nikdy nebude dost ve všem. Nemůžete být nejlaskavější, nejpružnější, nejsilnější, nejkreativnější, nejzábavnější. Vyberte si to, co je pro vás důležité. A tam směřujte. Na světě není lektor, který by byl hvězdou v aštanze, hatha i restorativní józe. V čem chcete být dobří právě vy?

• Vím, jaké mám kvality a kultivuji je. Opět – sepište si to. Na kurzech instruktora jógy bývá tohle vždycky zádrhel. Nahlas se pochválit? A nebudu působit namyšleně?

Upřímně? Chcete chodit na učitelkou, která si myslí, že je průměrná? Za lektorem, který sám sobě nevěří? Za někým, kdo vlastně neví, co dělá? Asi ne. Tak proč by měli vaši klienti?

Sepište si pět nebo šest kvalit, které máte. Máte příjemný hlas a pevný projev? Za chůze vás napadají nové sekvence a vinjásy? Umíte uklidnit davy? Nebo je naopak vyburcovat? Máte gymnastickou průpravu a vaše stoje na hlavě budou inspirovat nadšence? Nebo máte naopak nějaký hendikep – možná nadváhu nebo potíže s klouby – který bude inspirovat ty, kteří jsou na tom podobně? I nevýhody mohou být kvalitou. Udělejte z nich přednost.

• Znám své nedostatky a pracuji na nich. Nedostatek není, že neumím stoj na rukách. Tam vůbec nemusím směřovat. Nedostatek není, když nemám hudební rytmus. Tak dance jóga nebude můj cíl. Nedostatek je, že chodím všude pozdě. To bude vadit na kterékoliv lekci. Nedostatek je, když mluvím tiše. Nedostatek je, když neumím vysvětlit pozici tak, aby ji lidé pochopili. A na tom musíme pracovat. Práce na nedostatcích by nikdy neměla překrývat práci na kvalitách, talentech. Ale nedovolte, aby vaše nedostatky pohřbily vaše kvality.

• Umím se pochválit. Po každé lekci si řekněte, co se vám podařilo. Můžete si i říci, co mohlo být lepší. Ale ne proto, abyste se tím užírali. Rovnou si udělejte plán změny pro příště.

„Podařilo se mi udržet časový rámec, ale na šavásánu zbylo méně času, než by bylo ideální. Výborně, příště si na to dám pozor a vynechám pozici loďky, aby to vyšlo lépe.“

Oceňujte se. Chvalte se. Klienti, zvlášť ti stálí, ne vždy pochválí. Prostě chodí, protože je to baví. A když je to bavit nebude, chodit nebudou. Kolikrát jste si nechali v restauraci poslat pro kuchaře, abyste mu vysekli poklonu? A kolikrát jste aspoň pochvalu vzkázali? Když vám chutná, prostě přijdete příště znovu. Takhle jednoduché to je.

Naučit se chválit sám sebe je tedy v této profesi v podstatě nezbytné.

Udržte si hranice

Učitel jógy není kamarád. Není to blízký přítel. Můžete být přátelští, měli byste být laskaví. Ale nemůžete nahrazovat péči nejlepší kamarádky, natož psychožky. A rozhodně nikdo nemá nárok na vaše soukromí.

To bohužel často začínajícím lektorkám nedochází. Nechávají své studenty hranice překračovat a samy nectí limity své profese. Snažíme se být našim klientům vším – psychoterapeuty, fyzioterapeuty, lékaři i zpovědníky. Hranice jsou ale důležité. Pokud víte, že s nimi máte problém, vezměte si čistý papír a pište:

• Co mohu nabídnout jako instruktor(ka) jógy? A co je mimo mé kompetence?

Co je mým posláním a cílem? Co chci a můžu nabídnout v rámci lekcí? Vyrovnanou mysl, tělo v kondici a dlouhověkost? A není to málo, Antone Pavloviči?

Buďme trochu přízemnější: Co takhle lekci, která klientovi dočasně trochu pomůže zapomenout na stres v práci. Ano dočasně. A ano, trochu pomůže. Drobky dělají chleba. Malé cíle jsou lepší, než velké. Plnitelnější, udržitelnější, laskavější. Můžeme nabídnout dočasnou úlevu od bolestí zad, můžeme nabídnout práci na lepším vztahu ke svému tělu. Práci můžeme nabídnout obecně – práci na sebelásce, práci na pružnosti, práci na síle. Můžeme slíbit sílu? No…moc bych na to nespoléhala.

Ptají se vás klienti na to, jak jógou uzdravit meniskus? Jak si dýcháním vyléčit klinické deprese? Co by měli říci svému muži, který má pravděpodobně bokovku? Pravý čas usednout ke stolu, vzít papír, tužku a hezky od podlahy si napsat, co vlastně nabízím.

Samozřejmě marketingově není úplně ideální psát na leták, že lekce dočasně možná uleví od bolestí kyčlí. Ale rozumíme si – uvnitř bysme měli mít jasně vymezeno, co je náš SPLNITELNÝ cíl v souladu s naším vzděláním a profesí.

Jak to souvisí s psychohygienou? Velmi. Velká část učitelů jógy se hroutí právě z toho, že nedokáží splnit představy svých klientů. Velká část učitelů jógy totiž nemá vystudovanou medicínu, teologii a psychologii, aby představy některých klientů splnit mohla. Změna ale musí přijít od nás – umět říci: „Tohle bohužel není otázka na instruktora jógy, na vašem místě bych vyhledal fyzioterapeuta.“ by rozhodně měla být v našem slovníčku běžně používaných frází.

• Co chci sdílet s klienty?

Tady máme druhou stranu mince. Oversharing bývá málokdy užitečný a může se nám vymstít. Co klient potřebuje vědět o mně jako lektorce? Jaké je mé vzdělání a moje praxe. To je vše. Nepotřebuje vědět, jestli jsem vdaná, mám děti, kde jsem byla na poslední dovolené nebo co dělám ve svém volném čase. Všechno ostatní je navíc. Ano, fakt, že mám 3 děti může ostatní maminky povzbudit k tomu, že není nemožné jógovou praxi sladit s rodinným životem. I já mám díky tomu větší pochopení pro maminky. A možná si mě vyberou právě proto, že tuto zkušenost mám, zatímco dvacetiletá bezdětná studentka sice umí stojky na hlavě ve všech možných úhlech, ale nechápe spánkovou deprivaci ani mentální únavu, kterou s sebou přináší mateřství. Sdílení tedy může být užitečné. Pokud budu sdílet svoji zkušenost s úzkostmi, depresemi nebo neurodivergencí, mohu posílit ty klienty, kteří zažívají podobné těžkosti. Pokud budu sdílet svůj příběh s operací, úrazem nebo nemocí, mohu dát naději dalším.

Ale!

Musí to být nejen ku prospěchu mých studentů, ale i mě samotné. Pro každé podobné téma si tedy nejdříve odpovězte na následující otázky:

1. Je to ku prospěchu?

Je sdílení dané informace ku prospěchu těch, kterým ji říkám? Pobaví je to, posílí, inspiruje, dá jim to naději? Má to nějaký význam? Nebo jen já potřebuji upustit páru, vylít to ze sebe a ulevit si? V tom případě zavolejte kamarádovi nebo si objednejte sezení u terapeuta. Klienti nejsou tou správnou cílovkou pro naše vlastní trápení. Sdílet vlastní zkušenosti s potratem bude užitečné na komorní lekci žen, které trápí neplodnost. Sdílet je na lekci pro těhotné bude těžce za hranou.

2. Unesu to?

Sdílet svoji bolestnou zkušenost může znít jako dobrý nápad. Možná už to máte za sebou, možná máte pocit, že to už můžete říct nahlas. Ale „unést to“ neznamená jen to, že to zvládete říci. Znamená to i to, že unesete hloupé reakce. Máte deprese? Určitě se najde někdo, kdo vám poradí, že by pomohlo najít si pořádnou práci nebo víc chodit na sluníčko. Přišla jste o nenarozené dítě? Určitě vám někdo řekne, že se to příště určitě podaří. Umřel vám pejsek? Stoprocentně vám někdo bude vnucovat štěňátko, které se zrovna narodilo Mařce ve vesnici. Lidé neumí reagovat na citlivá témata. A bohužel neumí ani taktně mlčet. Pokud nejste stoprocentně připraveni na jakoukoliv reakci, je lepší, když budete mlčet vy.

Ležíte v nemocnici po gynekologickém zákroku? Napište „pro nemoc lekce tento týden ruším, děkuji za pochopení“. Nemusíte sdílet přesnou diagnózu a čekat, kolik laskavých rad se vám sejde. Od doporučení na bylinky až po rozmlouvání lékařské péče.

Zemřel vám někdo blízký? „Z rodinných/osobních důvodů tento týden ruším lekce. Děkuji za pochopení.“ bude fajn. Nebo prostě jen „Tento týden bohužel musím zrušit všechny lekce.“ Nikdo nemá nárok na vaše soukromí. Sdílejte jen to, co bude přínosné a zároveň to unesete. Tečka.

• Co dalšího souvisí s hranicemi?

Třeba i to, kolik času před nebo po lekci klientovi můžu a chci nabídnout nad rámec placeného času (jinými slovy, kdy klienta s usměvem, ale velmi asertivně vyprovodím ze dveří, když mám svoji práci hotovu). Nebo zda budu klientům tykat nebo vykat? Oslovovat příjmením nebo jménem?

Tady si dovolím tip navíc – pokud víte, že máte s hranicemi problém (například i ve vztahu k penězům), doporučuji spíš vykání. Můžete ho zjemnit oslovením křestním jménem (Veroniko, zvedněte teď dlaň výš). Bude pro vás snazší přebírat platby, vyžadovat storna a udržet si formální odstup. Já osobně mám dvě studia. Větší, brněnské, vedu již 15 let právě tímto způsobem. Menší, vesnické, se mi zhroutilo do tykačky, protože polovina mých klientů jsou sousedé, rodiče kamarádů mých dětí atd. Žádná varianta není špatná, ale volte ji s ohledem na svoji psychiku. A je dobré držet jeden styl. Ať si nemusíte pamatovat, komu tykáte a komu vykáte. A ať se nikdo necítí dotčen, že mu (ne)tykáte.

Finance

Aj, narazili jsme tu na sprosté slovo jógové praxe. Peníze. Jsou fuj, to je jasné. Nikdo s osvíceným vědomím je ve skutečnosti nechce. Nájem zaplatíme karmou, nákup v Tescu kundalini a dětem do školy koupíme pastelky za zář naší korunní čakry.

Peníze jsou energie. Jsou takovou zhmotněnou energií. Mnich v asijských zemích si chodí pro misku rýže. Střechu nad hlavou má. A celé dny k meditaci, pohybové praxi a práci pro komunitu. Ta mu to vrací onou miskou rýže. My máme mnohem více starostí a povinností. Energie, kterou vkládáme do lekcí, se musí vracet. Jinak budeme trpět. Nejen my, ale i naši blízcí. Naše rodina, naše děti, naši přátelé.

Představte si to jinak. Vedení lekcí je čas. Času máme všichni omezeně. Vkládáte čas do sebevzdělání, do přípravy lekce, do psaní e-mailů, do telefonátů a samozřejmě od samotné lekce. Tohle je váš čas, který už nikdy mít nebudete. Nikdo vám ho nevrátí.

Mohl by to být čas na zahradě. Mohl by to být čas při čtení knihy. Mohl by to být čas se synem na kluzišti nebo s partnerkou v kině. Jinými slovy, je to čas nejen váš, ale také čas vašich blízkých s vámi.

Je v pořádku učit jógu zadarmo. Ale pokud ji budete učit jen a jen zadarmo, měla by být energie, kterou získáváte zpět, velmi silná. A to většinou není. Lidé mají obecně tendenci nevážit si toho, co je zadarmo nebo levné. Zvláště v naší západní společnosti. Spočítat si správně cenu lekce není o chamtivosti nebo hrabivosti. Je to základní prostředek psychohygieny. Je to pohled do zrcadla, který je nemilosrdný a surový: Tohle všechno mě příprava lekce stojí – můj čas, nájem prostoru, nové pomůcky, knihy, vzdělávací kurzy. Tohle je fér cena, která to odráží. Která odráží kvalitu toho, co nabízím. A pokud mi klient řekne: „To je moc drahé!“? Ok, to je v pořádku. Možná to je pro něj moc drahé. A možná si jen neváží mojí práce. Možná chce koupit lamborghini za cenu škodovky. Nic proti škodovkám. Ale jestli budete prodávat lambo za cenu oktávky, zůstane jen otázkou jestli dřív zkrachujete nebo vyhoříte. Na dluh se dlouho pracovat nedá. Na finanční, ani energetický. A to dokonce ani v józe.

Finanční ohodnocení je na předních příčkách preventivních opatření proti vyhoření. Proto je vyhoření tak velkým tématem u pomáhajících profesí, které jsou obecně špatně finančně hodnocené – zdravotní personál, sociální pracovníci nebo učitelé. Peníze samy o sobě jako prevence nestačí. Ale pokud budete na lekcích prodělávat (a takových lektorů je víc, než dost), pak sami sebe asi těžko přesvědčíte, že svoji profesi zvládáte dobře. A co si budeme – vědomí, že si někdo vaší práce opravdu cení a je ochoten za ni štědře zaplatit – to je docela hřejivý pocit.

Závěrem

Psychohygienu nepodceňujte. Není to o tom, že si občas sami/samy zameditujete. Není to o tom, že si občas dopřejete návštěvu terapeuta nebo kouče. Je to soustavná a paralelní práce na sobě. Dobrý lektor totiž umí víc, než jen ásany.

Autorka textu: Veronika Kozlová