Vývojová kineziologie v józe

Náš vývoj je od prvních minut života předurčen k tomu, abychom se postavili a rozešli do světa. Naše tělo k tomu má dokonalé mechanismy, a přesné postupy. Načasování jednotlivých „cviků“ je sestaveno tak, aby se vždy tělo připravilo na „cvik“ následující. Novorozenec začíná dechem a stabilizací hlubokých svalů.

CNS takového dítěte ještě není zralá na diagonálně vedené pohyby a proto se neobtěžuje s šikmými břišními svaly. Teprve později je zapojí ve snaze přetočit se ze zad na břicho.

Při „posilování“ středu se malý kojenec periferiím věnuje okrajově, ostatně ještě není schopen opory o dlaně nebo chodidla. To se však dynamicky mění. Jakmile příčný břišní sval dosáhne dostatečné pevnosti a schopnosti podpory, opěrná funkce se začíná dynamicky rozvíjet.

Dítě se nám zvedá na dlaních a pozoruje svět – pozice kobry, psa tváří nahoru.

Rostoucí síla středu mu dovolí zvednout se na čtyři a posílit kořenové klouby – pozice kočky, stolu.

Pozn.: Dítě by se vždy dívalo vpřed, nikoliv do podložky – pohled dopředu by pozici nastavil lépe.

Neuplyne mnoho dní a už zvládne zvednout i kolena a na svět se podívá z pozice, kterou v józe velmi dobře známe – pozice psa hlavou dolů.

Do stoje se dostane přes nakročení a oporu dlaně o vyvýšený kus nábytku – pozice bojovníka.

Nebo naopak, stoupá-li si v prostoru, přes dřep – pozice židle. 

Jak tedy dosta poznatky vývojové kineziologie do jógové praxe?

POSLOUPNOST POZIC:

Nejprve si dechem aktivujeme příčný břišní sval, teprve poté přecházíme do pozic, které střed zapojí pomocí distálního tlaku – například do pozice kočky. Nebo do pozice hory. Naše praxe se přesouvá od středu k periferiím a náročnost pozic roste. Pozice psa hlavou dolů ještě stále naše vnitřní dítě drží při zemi, ale už za chvíli se dostaneme k pozicím nákročným, třeba k pozici bojovníka – z počátku ne nepodobné vachrlaté pozici rytíře u dítěte opírajícího se o botník. Nebo k pozicím stojným, třeba k židli.  

ZÁMĚR POHYBU:

Dítě svoji CNS aktivuje pohledem. Kam chce jít, tam se dívá. Totéž by mělo platit i pro dospělé jógíny. Drišti není jen teoretický pojem. Jde o zrcadlový obraz toho, co zná každé dítě – záměr pohybu.

PRUŽNOST:

Ohnutá kolena, aktivní pada bandha, protažená páteř – to vše je mnohem výhodnější, než propnutá kolena, spadnuté kotníky a klenby a rovná záda, která ale nepruží. Děti to vědí. Je na čase, aby to poznali i dospělí v lekcích jógy. I v klasické hatha józe by měla být každá ásána stále součástí pohybu. Drobným zastavením, nikoliv zavěšení do kloubů a čekání na Godota.

Práce lektora se stane mnohem jednodušší, pokud s tělem začneme pracovat v jeho přirozených vzorcích. Místo boje s patologiemi navedeme klienta do fyziologie. A i o tom je zapojení vývojové kineziologie do jógové praxe. 

Zajímá Vás více? Podívejte se na naši nabídku školení pro (budoucí) instruktory jógy.

Autorka: Veronika Kozlová