Jak na restorativní jógu?

Restorativní jóga je jedním z nejlepších nástrojů pro práci s nervovým systémem. Než se vrhneme na to, jak ji můžeme praktikovat v běžné domácí praxi, pojďme se spolu podívat na to, jak vlastně funguje:

Náš autonomní (tedy ten, který neovládáme vůlí) nervový systém má dvě větve: sympatickou a parasympatickou.

• Sympatikus nám je velmi užitečný kdykoliv potřebujeme jít od akce. Ulovit medvěda? Ok. Utéct před mamutem? Fajn. Vyběhnout na fotbalové hřiště nebo doběhnout na tramvaj? Jistě.

Sympatikus nám zvýší tepovou frekvenci, zrychlí dech. Energii – tedy cévní zásobení i citlivost nervové soustavy – nasměřuje do povrchových svalů. Ty se nám lépe prokrví a budou makat jako divé. V sympatickém módu dokážeme rychle vyhodnocovat situaci, řešit ji a jsme extrémně výkonní.

• Parasympatikus nám pomáhá regenerovat naše tělo, prospívá trávení i rozmnožování. Uklidňuje naše nervy a umožňuje naší mysli vypnout a restartovat.

Parasympatikus nám zpomalí dech i tep, naše svaly změknou a energie je věnována obnově. Začne nám kručet v břiše a možná přijdou i nějaké ty neřestné myšlenky. To je jeho práce.

Jinými slovy – na akci potřebuji sympatikus. Na regeneraci parasympatikus. Není zlý a dobrý. Jsou to jin a jang naší nervové soustavy. Potřebujeme oba.

A kde je teda ten problém?

Zatímco v minulosti bylo těmto větvím nervového systému dopřáváno plně a do značné míry odděleně, dnes nám splývají. Dříve jsme šli ulovit medvěda nebo zápasit s nepřátelským kmenem. A pak jsme koukali do ohně v teple a bezpečí jeskyně. Makali jsme na poli a večer za tmy se tulili ke svým bližním nebo drali peří.

Dnes máme světlo, kdykoliv chceme. Pracovní den začíná a končí nejasně. V práci často sedíme bez větší fyzické aktivity (parasympatikus), ale makáme při tom ve stresu a pod tlakem (sympatikus). Poté doma zapneme televizi, sociální sítě nebo (v lepším případě) vezmeme do rukou detektivku. Ale zase tak kombinujeme sympatickou aktivitu s parasympatickou pozicí.

Výsledkem je, že nejsme schopni použít ani jedno plně. Na akci nemáme sílu, přes „nicnedělání“ nejsme dobití a chybí nám energie. Odpočinek se nám nedaří, neumíme vypnout. Ale ani zapnout.

Nemáme ve svém životě pozorování západů slunce, ohně v krbu nebo vodní hladiny při rybaření. A přepínání mezi sympatikem a parasympatikem je obtížné.

Ačkoliv nikdy nejsme plně pouze v aktivitě jedné větvě, přednost by měla mít vždy jedna vybraná. Přepnutí do akce, tedy z parasympatiku do sympatiku, je velmi rychlé. Když jste zabalení do kožešin a užíváte si dlouhých pohledů do ohniště, rychle vystřelíte, když vás navštíví šavlozubý tygr. Ale naopak je to horší. Pocit bezpečí je plachý a dokonalé pohroužení do parasympatického módu trvá. Proto je dobré ho trénovat.

A právě tady nám přichází na pomoc restorativní jóga.

Co k ní potřebujeme?

• Ticho. To je hlavní důvod, proč lidé chodí na restorativní jógu do studií (třeba u nás na pravidelné jógové speciálky s Any). Ne každá domácnost umí utišit děti nebo zvuky z vedlejších místností paneláku. A už jen vědomí, že se může něco ozvat, nám zabrání přepnout do parasympatiku.
• Tmu. Lze zařídit i ve světlých místnostech polštářkem na oči nebo cestovní maskou na oči.
• Pohodlí. Nehrajeme na dokonalou ásanu. Restorativní jóga má své oblíbené pozice a každá z nich má svůj význam, ale v nouzi využijete i jen prostý leh na zádech – tedy šávásanu, pozici mrtvoly.
• Teplo. Zima aktivuje sympatikus, hlásí ohrožení. I když se vám může zdát, že máte v místnosti teploučko, je vždy dobré se ještě přikrýt. Odhodit deku můžete kdykoliv. Ale když vám po pár minutách praxe dojde, že je vám zima, narušíte si tím celý proces. Deka také tělu pomáhá navnímat bezpečí (ne, že by pomohla před šavlozubým tygrem, ale to naštěstí našemu nervovému systému někdy nedojde).
• Čas. A tady nám naráží kosa na kámen. Ásany v restorativní józe vyžadují mnohem delší čas, než na který jste zvyklí z jiných lekcí. Dokonce i delší, než v jin józe. Pro „propadnutí“ se do parasympatiku je často třeba kolem 20 minut v jedné pozici (ano, pak za lekci stihnete 3). U pravidelně praktikujících se podaří čas zkrátit, například na 12. Kratší pozice nebudou mít účinek. Opět zde využijeme výhody skupinové lekce, kde nám čas hlídá lektor a my nemusíme řešit nic. Ale lepší pravidelná dvacetiminutovka doma, než jednou za rok dokonalá hodinka ve studiu.

Restorativní jóga je praxi. Nervový systém trénujeme stejně jako vazy a svaly. Sílu a mobilitu také nezískáme jednou lekcí, ale potřebujeme pravidelný trénink. Tady je to stejné.

A tip na závěr: Nesnažte se v pozicích za každou cenu vyprázdnit svoji mysl. Budete z toho akorát ve stresu. Zkuste se do pozice ponořit a užít si pohodlí. Když budete mít pocit, že to jde, pokračujte v zužování pozornosti (stažení smyslů – pratjahára) například tím, že budete pozorovat svůj dech. A poté opusťte i tuto myšlenku. Bude-li se dařit, paráda. Vrátí-li se myšlenka na faktury nebo podepsání domácího úkolu – taky fajn. Vraťte se k dechu. Je to trénink. A jako každý trénink – funguje, i když není dokonalý.

Autorka: Veronika Kozlová