Zkráceně a zjednodušeně: Ano!
Nezjednodušeně? Ne…
Takže jak to je? Chůze na boso nebo v obuvi, která se chůzi na boso blíží, je stejně přirozená jako běh, lezení nebo třeba sex. Člověk to dělal od nepaměti a díky chůzi na boso si aktivoval klenby, posiloval svaly, protahoval šlachy a především pružil. Kdybych po Vás ale dnes chtěla, abyste vylezli na strom…možná by to nebylo tak snadné, jako pro naše předky. A bez řádné průpravy by to mohl být docela průšvih. Pokud bych po Vás chtěla, abyste doběhli patnáct kilometrů – jen tak, bez přípravy – mnozí z nás by zaplakali.
A s bosou chůzí je to stejné. Pokud jde o děti, doporučuji barefoot téměř vždy. Díky nízké váze dětí, stále se vyvíjejícímu pohybovému aparátu a neuvěřitelné schopnosti těla vracet se do přirozenosti, jsou barefooty u dětí (až na velké výjimky) velké ANO. Zvláště pokud jde o chůzi zcela na boso.
Stejně jako je pro mě velké ano na otázku, zda by měly děti běhat nebo lézt po stromech. Čím více přirozenosti, tím lépe.
U dospělých je to horší. Váha těla je už často značná, změny nejsou jen funkční, ale strukturální. Tedy nejde jen o změnu funkce, jako je tomu často u dětí, ale i o změnu kostí a především kloubů. Výrazné nerovnováhy v síle a pružnosti jednotlivých svalů, nepropojení CNS s naším tělem nebo snížená citlivost chodidel jsou jedny z těch potíží, které samotnou barefoot chůzí zkrátka nevyřešíme.
Je třeba dotrénovat, co dotrénovat potřebuje. A to může být u každého z nás něco jiného – někdo má nízkou citlivost chodidel, jiný špatnou pružnost podélné klenby. Někteří jsou velmi zkrácení a jiní mají zase žalostně slabý střed těla. Pro někoho je alfou a omegou hallux valgus, neboli vbočený palec. Jiného trápí dupání či přímo bolesti kolen, kyčlí…
Některé potíže se však opakují u většiny – pružnost klenby, chybějící komunikace hlava-chodidlo, nízká citlivost chodidla nebo zkrácený bedrokyčlostehenní sval. To jsou potíže, které při rozboru pohybového aparátu objevím u 9 klientů z 10.
Dovolím si Vám rovnou nabídnout řešení aspoň některých z těchto problémů
Pro naše tělo je podstatné, jestli je dobře propojené s centrální nervovou soustavou. Jinými slovy, jestli náš mozek správně detekuje informace v těle a správně na ně reaguje. Což je u chodidel trochu problém. Jejich dlouholeté uzavření do malé boty a ještě menší ponožky je odkrvilo a minimum přirozených podnětů (klacek na cestě, kamení nebo bahno, studený potůček nebo vyhřátý beton) je otupilo. Výsledkem je noha, která není dostatečně citlivá a tím pádem ani schopná předávat mozku ty správné informace. Jinými slovy, Váš strážce u hlavní brány spí. Přechod na barefoot obuv je v takové chvíli risk. Váš mozek možná nedostane podstatné informace o terénu – jeho materiálu, teplotě nebo tvrdosti. A Vy budete chodit stejně jako v botách s odpružením. Tedy přes patu a dupavě. Pokud chceme obnovit funkci naší nohy, musíme se s ní propojit.
Podstatnější, než si lidé většinou uvědomují. Tak podstatné, že k tomu máme video 😉
Neumožní Vám zanožit dolní končetinu dostatečně pro správnou chůzi. A zkrácený ho máme skoro všichni. Ve videu ho najdete od 21:10.
A jak to teda je? Je barefoot pro každého?
Bosá vědomá chůze je pro každého. „Bosá“ bota jako náhrada běžných bot už ne vždy. Klame totiž tělo falešným pocitem bezpečí a tím, že nás chrání před pichlavým jehličím nebo tvrdou a nepříjemnou dlažbou, nám také krade informace o tom, jak správně našlapovat. A pak můžeme dál chodit špatně a přijít o doping odpružené boty.
Je třeba nohu na takový přechod připravit. Mnohem lepší jsou do začátků tzv. kompromisní boty, tedy boty, které mají stále poměrně tlustší podrážku, ale zároveň respektují anatomický tvar nohy a mají podrážku pružnou (u nás např. Ahinsa řada Comfort, Kecky řada barefoot, Realfoot nebo Anatomic).
Přecházíte na barefoot, ale místo lehkosti cítíte, že to nějak nešlape?
Domluvte si s námi konzultaci, kde se podíváme na váš pohybový aparát a rozebereme vaši chůzi do posledního kroku.
Zjistíme, co vám hází klacky pod nohy – a pomůžeme vám našlápnout správným směrem.